Vznik Supraphonu
|
|
Informace na této stránce pocházejí z připravované knihy, ve které se dozvíte ještě mnohem více. |
„Gramofonová deska je velkým statkem kulturním. Byla však zanedbávána a její vývoj byl ponechán náhodě a chaosu starého řádu. To jsme si uvědomovali všichni, když jsme rozhodovali o jejím postátnění. Řekli jsme si, že musíme – stejně jako ostatní odvětví naší kultury – napříště plnit své poslání v duchovním životě národa. Věřím, že tomu tak bude. Věřím, že se stane zdárným a užitečným činitelem našeho kulturního a sociálního vývoje.“
(Václav Kopecký, ministr informací, časopis Kino, leden 1946)
Nastupující komunistický režim si byl dobře vědom důležitosti hromadných sdělovacích prostředků a od počátku se je snažil dostat pod svoji kontrolu. Gramofonový průmysl se tak velmi brzy dostal pod dohled ministerstva informací, které bylo již tehdy plně v rukou komunistické strany. Cílem znárodnění gramoprůmyslu v osvobozené Československé republice (ČSR) bylo sjednotit roztříštěnou a zastarávající výrobu a vytvořit jeden velký podnik; v nových poválečných poměrech měl být gramofonový průmysl zcela ve státních rukách.
O znárodnění veškerého klíčového průmyslu se v hrubých obrysech jednalo již v dubnu 1945 v osvobozených Košicích v rámci tzv. Košického vládního programu s tím, že další opatření budou postupně realizována až po osvobození celého Československa.
Mužem, který dostal na starost uvést v život budoucí uspořádání gramoprůmyslu v osvobozené ČSR byl Josef Háša.
Josef Háša (1902 – 1952) spoluzakladatel a v letech 1927 – 1931provozní ředitel Osvobozeného divadla, se později neúspěšně pokoušel provozovat vlastní kabaret Červené eso. Po roce 1933 působil jako propagační pracovník v nakladatelství Melantrich. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let byl obchodním ředitelem firmy Esta a krátce vlastnil obchod s gramodeskami.
Jeho angažmá v poválečné reorganizaci československého gramofonového průmyslu spolu s osobními kontakty na různé komunistické politiky mu pomáhaly realizovat ovládnutí všech složek potřebných v gramofonovém průmyslu, někdy i silně nevybíravými prostředky.
27. 6. 1945 se stal Josef Háša národním správcem německých firem Deutsche Grammophon Gesselschaft m. b. h a Telefunken.
Národní správa bylo přechodné právní opatření vytvořené na podkladě Košického vládního programu a spočívalo v přechodu práv a povinností (s výjimkou vlastnického práva) z vlastníka na národního správce. Národní správa byla zavedena do všech podniků, ve kterých byl vyžadován plynulý chod výroby a kde mohlo dojít k ohrožení hospodářského života.
20. 7. 1945 udělil ministr informací Václav Kopecký Josefu Hášovi funkci s názvem „Prozatímní zplnomocněnec ministra informací pro výrobu a exploitaci gramofonových desek“, čímž ho de iure pověřil budováním budoucího uspořádání čs. gramoprůmyslu. Josef Háša si vybral pětičlenné kolegium ke spolupráci: programový úsek hudební skladatel, a bývalý hudební dramaturg firmy Esta – Jan Seidel, kulturně-politický úsek redaktor a novinář – Stanislav Odvárko, obchodní úsek spolumajitel gramofonové firmy Ultraphon – Jan Valentini, právní úsek – dr. Oto Fischl, produkce – Karel Santer.
Rozhodnutím Zemského národního výboru v Praze ze dne 13. 8. 1945 (č. j. 3859), kdy podle Dekretu presidenta republiky č. 5/1945 Sb. ze dne 19. května 1945 (O neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů) byla uvalena národní správa na gramofonovou společnost Esta spol. s. r. o. Jedním z důvodů tohoto kroku byla spolupráce Esty s německou firmou Deutsche Grammophon Gesselschaft v době nacistické okupace.
24. 10. 1945 podle dekretu presidenta Beneše č.100/1945 (§ 1/1, odst. 27) byla vyhlášena první vlna znárodnění. V ní byly znárodněny doly, banky, pojišťovny, veškeré průmyslové podniky mající více než 500 zaměstnanců a vybrané podniky s více než 150 zaměstnanci (zejména v potravinářství). Celkem bylo znárodněno 3 000 podniků (vyrábělo se zde 75 % veškeré produkce). Byl znárodněn také veškerý průmysl metalurgický, zbrojní, energetický, většina chemického průmyslu a velké závody spotřebního průmyslu. Ze znárodněných podniků byly od roku 1946 zřizovány tzv. Národní podniky.
Toto znárodnění se vztahovalo také na gramofonový průmysl.
27. 10. 1945 vstoupilo toto znárodnění v platnost. Znárodňovací dekret byl postupně uplatněn pro pohlcení jak zkonfiskovaných podniků, tak později i okrajových malovýroben, které přišly nějakým způsobem vhod vznikajícímu koncernu svým zařízením nebo lidským potenciálem.
Na ULTRAPHON, akc. spol pro gramofonový průmysl a obchod, Praha byla na základě znárodňovacího dekretu nejprve uvalena národní správa; národním správcem se stal dosavadní předseda správní rady a akcionář – advokát dr. Antonín Jelínek. Dosavadní ředitel Ultraphonu Jan Valentini i po znárodnění firmy nadále vykonával svou funkci a to až do konce roku 1945. (Pozn. Společnost Esta byla pod národní správou již od 13. 8. 1945, viz výše)
27. prosince 1945 vstoupilo v platnost (na základě výše zmíněného dekretu č.100/1945) znárodnění obou našich gramofonových firem ULTRAPHON (podle vyhlášky č. 925/1945) a ESTA (podle vyhlášky č. 922/1945)
Dále byly ve prospěch Gramofonových závodů zkonfiskovány majetky zahraničních gramofonových společností, které byly od léta 1945 pod národní správou:
Podle dekretu 108/1945 ze dne 25. října 1945 O konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy
Telefunken für drahtlose Telegraphie G. M. b. h., Berlin (majetek firmy na našem území) vyhláškou č. 923 ze dne 27. 12. 1945
The Gramophone Company Ltd spol. s r. o., Ústí nad Labem-Střekov vyhláškou č. 924/1946 Ú.l.I ze dne 27. 12. 1945 (V národní správě Vladimíra Chmela, obchodníka s deskami a gramofony)
Deutsche Grammophon Gesselschaft m. b. H., Berlin (majetek firmy na našem území) vyhláškou č. 921/1946 ze dne 27. 12. 1945
7. 3. 1946 byl podle vyhlášky číslo 1251/194, č. 84 Ú. l. založen národní podnik Gramofonové závody, národní podnik s adresou Praha II, Klimentská 36 (Ve stejné budově, kde sídlila firma Ultraphon a také hudební vydavatelství R. A. Dvorského), který měl zastřešit veškerou výrobu gramodesek v ČSR. Jako předmět podnikání bylo stanoveno:
„Výroba, nabývání, a odbyt zvukových, záznamových a reprodukčních aparátů, jejich součástek a příslušenství, jakož i výkon živnostenských a jiných oprávnění znárodněných podniků.“
Gramofonové závody n. p. spadaly pod Ministerstvo průmyslu a byly zařazeny pod Československé závody kožedělné a gumárenské n. p. Podnik byl založen se zpětnou platností od 1. ledna 1946.
7. března 1946 byly také na základě této vyhlášky začleněny do Národního podniku Gramofonové závody již znárodněné firmy Ultraphon, Esta, Telefunken, Deutsche Grammophon Gesselschaft a The Grammophone Company. (viz datum 27. 12. 1945 výše)
Funkce ředitele Gramofonových závodů nebyla zprvu obsazena, ale vše co se okolo přejímání podniků dělo, měl na starosti Josef Háša a jeho pětičlenné kolegium. To řešilo v letech 1945 – 1946 například provozní organizace, řešení umístění podniků, měnové a personální otázky, a věci týkající se přejímaných firem.
Josef Háša se po založení Gramofonových závodů se snažil získat pod svoje vedení celou šíři výroby. Jeho plánem bylo vytvoření velkého podniku podle Baťova vzoru od výroby lisovací hmoty, vlastních nahrávacích kapacit, nové centrální lisovny, obchodní sítě, reklamy a dopravy, vlastních přehrávacích přístrojů, včetně vlastního technického výzkumného pracoviště.
1. 10. 1946 bylo sloučeno účetnictví bývalých firem Ultraphon a Esta. Správní rada Ulraphonu a. s. fungovala až do zvolení ředitele, i když byla firma znárodněna a začleněna v Gramofonových závodech.
21. 10. 1946 bylo usnesením generálního ředitele Kožedělného a gumárenského průmyslu dr. Jiřího Kubelíka zvoleno vedení Gramofonových zvodů, ředitelem se stal Josef Háša, prvním náměstkem Jan Valentini, druhým náměstkem ing. František O. Zatočil, bývalý technický ředitel firmy Ultraphon.
(30. 10. 1946 složili tři výše jmenovaní slavnostní slib a dne 5. 11. 1946 byli slavnostně uvedeni do funkce ministrem Václavem Kopeckým, který na adresu nového uspořádání v gramoprůmyslu poznamenal:
„Gramofonový průmysl, ač je z nejmenších složek znárodněného průmyslu má vysoké aktivní položky. Technická výroba bude pod dozorem ministerstva průmyslu, kdežto o ideovou a programovou stránku práce Gramofonových závodů bude pečovat i nadále Ministerstvo informací.“ (Svobodné noviny 6. 11. 1946)
Tím bylo předem zaděláno na mnohé problémy, Ministerstvo informací bylo pod vedením komunistického ministra Václava Kopeckého, kdežto Ministerstvo průmyslu řídil sociálnědemokratický ministr Bohumil Laušman.
24. 10. 1946 Byla vydána Vyhláška č. 2040/1946 Ú.l.I. Ministra průmyslu o začlenění znárodněného podniku gramofonového průmyslu do národního podniku s účinností od 30. 11. 1946, která doplňovala vyhlášku číslo 1251. Na základě této vyhlášky byla pod GZ včleněna firma Baklax akc. spol., továrna na umělé hmoty v Praze, Na Balabence 319, Praha VIII. (Národní správa na Baklax byla zavedena již v létě 1945 a znárodněna byla podle vyhlášky 1352/1946 z 27. 12. 1945) Firma se zabývala výrobou umělých hmot, v roce 1943 byly do továrny převezeny z Německa lisovací stroje na desky a také lisovací hmota, které do Prahy přenesla německá společnost DGG.
26. 11. 1946 byla společnost Gramofonové závody zapsána do obchodního rejstříku.20. 1. 1947 byly znárodněny firmy Electrola G. m. b. H., Berlin (majetek firmy na našem území) vyhláškou č. 81/1947 Ú. l. a Carl Lindström A. G., Berlin (majetek firmy na našem území) vyhláškou č. 80/1947 Ú. l.
Tyto firmy měl v národní správě Vladimír Chmel (1901 – 1957) majitel firmy Vladimír Chmel, velkoobchod s deskami a gramofony.
9. 4. 1947 byly vyhláškou 466/1947 podniky Lindström a Electrola zařazeny do Gramofonových závodů. (28. 6. 1947 Háša žádal Chmela o zhodnocení jeho hospodaření v době, kdy byl národním správcem těchto podniků)
Po převzetí těchto firem bylo nutno vyřešit celou řadou problémů. Především šlo o to sjednotit na mnoha místech roztroušenou výrobu. Jako jeden z nejdůležitějších problémů čerstvě znárodněného odvětví bylo dořešení lisovacích kapacit, jelikož ve stávajících provozovnách bylo málo lisů na gramofonové desky a navíc byly zastaralé.
Z toho důvodu bylo nutno rychle začít budovat jedinou velkou centrální lisovnu gramodesek.
Od ledna 1947 bylo uvažováno o zkonfiskované přádelně bří. Sponnerové ve Svitavách, březen vypracován plán přesunu všech lisoven, měl být realizován do konce června.
Mnozí zaměstnanci se odmítali stěhovat do Svitav a hrozili stávkou, navíc vyhlédnutý objekt patřil v tu dobu československé armádě a tak z vybudování lisovny ve Svitavách nakonec sešlo. Ke všemu se přidávaly další problémy, např. s nedostatkem a kvalitou nahrávacích vosků, problémy s organizací, výroba vázla, což pramenilo z nezkušeností s vedením znárodněných podniků a vše vyvrcholilo na podzim 1947.
Václav Zajíček a jeho vítězný návrh nové etikety